Fotografie a fotografický obchod v Turecku

Rozhledy fotografa amatéra, ročník 7. číslo 5 1927 číslo 71, autor článku podepsán zkratkou: tn.

V posledních destiletích neměla fotografie valného významu v zemích tureckého sultána, a to nejen Cařihradě, ale také v ostatních městech. Výnosy Vysoké Porty, které se zabývaly fotografií, byly velmi neurčité, mnohdy si odporovaly, všelicos bylo tam zakázáno, takže fotografie se tam mnoho nešířila a fotografů z povolání a obchodníků fotografickými potřebami tam skoro vůbec nebylo. Byl-li tam fotograf, zabýval se většinou hotovením dopisnic, které šly dobře na odbyt, zejména u cizinců.

Před krátkým časem referoval "Britich Journal of Photography", že i v Turecku nastala změnak lepšímu, pokud se týče fotografie, a "hotovení obrazů světlem" bylo tam oficielně dovoleno. Korán nečiní sice rozdílu mezi sochami, malovanými obrazy nebo fotografiemi a zakazuje jakékoliv zobrazení a napodobování lidského obličeje a postavy, První socha člověka, která byla vůbec postavena v mohamedánských státech, jest pomník Mustafa Kemala, který byl postaven v životní velikosti v Cařihradě a vzbudil mnoho pohoršení u přísně pravověrných Turků. Za důvod proti němu uvádějí ustanovení koránu, podle nichž byla dříve zakázána také fotografie osob. Až asi do roku 1890 bylo pro věřícího neodpustitelným hříchem dáti se fotografovati nebo zhotoviti podobiznu mohamedána.

V Cařihradě byli asi dva portrétní fotografové, ti však prováděli své "nečisté" řemeslo s největší tajností a ve svých výkladních skříních nevystavovali nikdy portrety vynikajících Tureckých osobností, ačkoliv pokrokovější Turci dali se u nich portretovati. Časem došla i fotografie v Turecku větší obliby, portretování se ujímalo větší měrou, ale bylo prováděno stále potají. Ale ještě ani v r. 1905 nemohla přinésti známá anglická ročenka "Imperial Handbook" v oddílu o Turecku podobiznu sultánovu a uveřejnila jen fotografii jeho paláce. Odůvodněnila to tím, že podle náboženských příkazů nesmí se dáti sultán fotografovati.

Ve skutečnosti dal se sultán dosti často fotografovati, ale před poddanými to bylo tajeno. Firma, u níž se dal sultán portretovati musela to přísně tajiti a o obrazech, které se octly v knihách. Bylo rozhlášeno, že jsou to snímky, provedené při návštěvě Berlína, kde se sultán nemohl vyhnouti fotografování.

V posledních letech po válce se však v Orientu hodně fotografuje a portretuje. Emancipace tureckých žen a přizpůsobení tureckých zvyků obyčejům západním pomohlo vydatně fotografii a učinilo ji populární. Turecké dámy již nosí jen průhledný závoj a některé již vůbec závoje nenosí, nýbrž se zdobí nejnovějšími pařížskými klobouky, objevují se hojně na ulici i u fotografa. K rozšíření fotografie přispěl značně také pomník Kemala, neboť jest jakýmsi veřejným dovolením, že každý Turek se může dáti vymalovati, fotografovati nebo dáti si zhotovit portret v kamenu nebo bronzu. To je také účinnou reklamou pro fotografické závody, z nichž každý vystavuje nyní všemožné obrazy již zesnulých hodnostářů a zasloužilých tureckých osobností, aby tím dokázal, že ani tito věřící nebrali to tak přísně s přikázáním koránu. - Fotografie je tudíž nyní v Turecku na postupu.