Plechové kasety

Rozhledy fotografa amatéra, ročník 7. číslo 5 1927 číslo 71, autor článku podepsán zkratkou: V. F.

Jsou oblíbené, jsou nejrozšířenější, jsou nejpohodlnější, ale jsou jednou z nejnedokonalejších součástí každé fotografické výzbroje. Především jest ku podivu, že se velký fotografický průmysl nedopracoval ve výrobě kovových kazet standardizace. Neméně než 15 různých provedení drážek na kovových kazetách má jenom německý říšský fotografický průmysl! Rozdíly mezi těmito drážkami jsou mnohdy tak nepatrné, že nelze vystihnouti technického nebo konstruktivního důvodu změn tak nepatrných, které činí nemožným vzájemné používání kaset různého původu na různých komorách.

Je přece jen stěžováním práce, musí-li amatér, který má na př. dva stroje velikosti 6,5x9 cm opatřovat dvě serie kovových kaset, protože kasety, určené pro jeden stroj, se nehodí stejně dobře pro stroj druhý. Bylo-li možno standadizovati stativový závit pro celý svět nebo alespoň ve dvou provedeních, totiž na závit, tak zvaný kontinentální a na závit, zvaný anglický, nebylo by přece snad tak obtížno standardizovati kovové kasety na dvě, nejvýše tři různé drážky, když už nelze dosíci toho, aby se kovové kasety pro všechny stroje vyráběly jako kasety prostě přikládací místo kaset zasunovacích.

Do jakých nemilých situací se dostává amatér na venkově, potřebuje-li kovové kasety pro svůj stroj, netřeba připomínati. Vždyť snad ani největší odborný závod nemůže míti na skladě všechny druhy kovových kaset ve všech velikostech, protože by to znamenalo skladiště železa, jehož rozměry by byly větší, než celý ostatní závod. Uvážíme-li při tom, že skoro většina velkých továren, vyrábějících fotografické přístroje, kovových kaset vůbec sama nevyrábí, nýbrž dává si je dělati u speciálních továren na kovové kasety, jest tento nedostatek standardizace tím nepochopitelnější.

Pokračování

Druhou vadou, která ovšem se netýká provedení kaset samých, nýbrž v jistém smyslu jejich distribuce, jest skutečnost, že se k fotografickým  strojům dnes přidávají zpravidla kazety tři. Ne dvě a ne čtyři, nýbrž tři. Snad proto, aby při vybalování desek a nabíjení kaset zůstala jedna deska  v balíku obrácena citlivou vrstvou nahoru a aby amatér nevěděl, jak zbytek desek zabalit, aby buď citlivou vrstvu poslední desky nepošpinil, položí-li ji na skleněný rub desky další nebo ji nepoškrábal a jinak nepoškodil, přitiskne-li na vrstvu černý balící papír.

Je zcela pochopitelno, že spotřeba kovových kaset, číslovaných od 1 do 6 jest největší, protože počet šesti kaset jest nejobvyklejší výzbrojí průměrného amatéra. Ale není dobře pochopitelno, proč nelze od mnohých kaset dostati vůbec kusů, číslovaných od 7 do 12 a proč nutno se spokojiti buď kasetami nečíslovanými nebo číslovanými zase od 1 do 6 a přelepovati pak čísla papírovými nálepkami, které se odlepují, špiní a stávají nečitelnými.

A když už jsme u toho číslování: proč jest výroba kovových kaset tak povrchní, že nutno jenom s největší nedůvěrou používati kovových kaset, na jejichž zadní stěně jest číslo kasety vyraženo v reliéfu? Vždyť většina takto číslovaných kaset propouští světlo, protože je plech , příliš tenký,  proražen buď na obvodu kruhu, v kterém jest číslo umístěno, nebo někde na obrysech čísla samého.  Dokud je kaseta zcela nová, nebývá tato vada viditelná, protože jest vlasovitá trhlina zalepena černým lakem. Jakmile se však po delším užívání lak vydrolí, vniká do kasety světlo a nejrůznější záhadné zjevy na negativech jsou pak toho následkem.

Tato nedostatečná těsnost kovových kaset jest vůbec jednou z jejich nejhorších chorob. Velká většina kaset není na styčných místech letována. Tenký plech, z něhož jsou kasety vyrobeny, jest prostě přehnut a kraje na sebe přitisknuty. Dočasné těsnosti proti vnikání světla jim dodává jenom lakování, protože však není použito pružného laku japonského, který se nedrolí, nýbrž laku nejlevnějšího, netrvá toto utěsnění dlouho, zejména na místech, kde se kaseta při zasouvání do aparátu dře a světelné šmouhy, vnikající od rohů přes plochu negativu jako ohony komet, jsou toho následkem.

Pokračování

Plyš, kterým jest kaseta chráněna proti vnikání světla tam, kde se do ní vsouvá šoupátko, vyrábí se zřejmě v tak ubohé kvalitě jenom pro výrobce kovových kaset. Nikde jinde neuvidíme tak ubohého materiálu plyšovéh, jako na utěsnění kovových kaset. Je to tkanivo ubohé, řídké, vlas jest tvrdý a řídký, lomivý a velmi mnoho skvrn na negativech exponovaných v kovových kasetách, možno vysvětliti úlomky plyšového vlasu, které při zasouvání šoupátka ulomily a usadily na citlivé vrstvě. V tomto směru by snad náprava byla přece možná a nebyla by snad ani tak nákladná.

Pokud jde o konstrukci kovových kaset, nelze se rovněž o nich vysloviti pochvalně. O tom, že jsou kovové kasety skoro bez výjimky příliš tenké, bylo zde již jednou psáno.  Desky normální síly skla se do nich skoro nikdy nevejdou a i ty tenší desky pojmenované výslovně jako desky pro kovové kasety, vtiskneme do kaset jen stěží, jen tak taka skoro pravidelně při tom oprýskávají drobounké úlomky skla, nemluvě ani o tom, že se při tom pravidelně odírá lak na vnitřních stěnách kaset. Zdá se, že se kasety vyrábějí jen proto, aby se vyráběly, nikoliv proto, aby byly také k praktickému užitku.

Velmi nedostatečně jest také zařízení většiny kovových kaset, určené k přidržení desky. Péro, nalézající se v ohybu jedné úzké strany, je vším jiným dříve než perem. Místo kousku ocelového pera vkládají výrobci do kaset ústřižky obyčejného plechu, mnohdy ještě zrezavělého, jen ledabyle ohnutého a často tak úzkého, že deska vniká mazi péro a ohnutou stěnu kasety. Po několikerém nabití pozbývá tak zvané péro pružnosti a netlačí pak na desku vůbec pod horní, protilehlý okraj kasety.

Pokračování

Také tento okraj bývá tak úzký, že desku sotva udrží, zejména, pomine-li pružnost protilehlého péra. Následkem toho se stává dosti zhusta, že deska po vsunutí do kasety stroje a po vytažení šoupátka z kasety vypadne do vnitřku komory. Má-li amatér štěstí, vypadne docela a možno aspoň bez zvláštních obtíží kasetu vytáhnouti, desku odstraniti a zkusiti své štěstí s kasetou jinou. Koho však pronásleduje smůla, u toho vypadne deska jen částečně, vzpříčí se mezi rámem aparátu a kasetou a není pomoci jiné, než sejmouti objektiv i s deskou, na které jest upevněn, opatrně zkrátiti výtah, pokud to jde, aby ostré hrany desky neprotrhly měch a pokusiti se o to, abychom desku buď zcela z kasety vykývali nebo abychom ji nějak náhodně vtiskli aspoň potud zpět do kasety, aby bylo možno kasetu vytáhnouti a desku zahoditi.

O vnitřním lakování kaset byla již řeč. Je nedostatečné, nedosti pevné, snadno se dotykemostrých hran a rohů kasety odírá a drolí a částečky udrolené zůstávají pak v kasetě, aby se usadily na nejnevhodnějších místech desky a zkazily tak nejslibnější snímky.

Pokračování příště :-)  ........